Jenže Mark Twitchell z kanadského Edmontonu se rozhodl zajít dál. V roce 2008 zinscenoval „film o vraždě“ – a když přišel na natáčení jeho první herec, čekalo ho něco úplně jiného.
Vrah, který chtěl být filmařem
Mark Twitchell se narodil v roce 1979 a od dětství byl fascinován světem filmu. Vystudoval mediální produkci a jeho snem bylo stát se režisérem velkých hollywoodských thrillerů. Na internetu se pohyboval mezi fanoušky sci-fi a crime žánru, často se stylizoval do hrdinů, které obdivoval.
Jeho posedlost se prohloubila po premiéře seriálu Dexter – příběhu forenzního analytika z Miami, který ve volném čase vraždí zločince. Twitchell o sobě říkal, že se s ním ztotožňuje. Fascinovala ho myšlenka, že vražda může být „spravedlivá“, pokud má své morální zdůvodnění.
Scénář, který přestal být jen scénářem
Na jaře 2008 začal psát krátký film s názvem „House of Cards“ – o muži, který přes seznamku naláká oběť do garáže, sváže ji a zabije. Tvrdil, že chce vytvořit realistický thriller pro festivaly.
Na podzim si pronajal skutečnou garáž v průmyslové čtvrti Edmontonu, kterou přeměnil na filmové studio. Vybavil ji plastovými fóliemi, kamerou a „filmovými rekvizitami“ – mimo jiné i nožem, obuškem a stolkem s pouty.
Jenže když se v říjnu 2008 přes seznamku Plenty of Fish domluvil s mužem jménem Johnny Altinger, aby „přišel na natáčení“, ukázalo se, že žádný film už není v plánu.
Z natáčení se stalo místo činu
Johnny Altinger nikdy nepřišel domů. Přátelům poslal podivný e-mail, že „potkal ženu svých snů“ a odjíždí s ní na dovolenou. Policie brzy zjistila, že zprávu někdo psal z jeho účtu – ale styl neodpovídal.
V garáži Marka Twitchella kriminalisté našli stopy krve, plastové pytle a nůž s DNA oběti. Když pátrali dál, narazili na soubory v jeho počítači, mezi nimi dokument s názvem SK Confessions – „Serial Killer Confessions“.
„Jen film, nebo deník vraha?“
V tomto dokumentu Twitchell popisoval – v první osobě a s chladnou přesností – vraždu muže, kterého nalákal přes internet, zabil a rozčtvrtil. Text obsahoval i drobné detaily, které odpovídaly stopám nalezeným na místě činu.
Když ho zatkli, hájil se tím, že jde o fikci – údajně „cvičný scénář“ inspirovaný Dexterm. Policie ale našla krevní důkazy i tělesné pozůstatky oběti v kanalizaci za domem.
Psychologický profil: realita rozpuštěná ve fikci
Podle vyšetřovatelů šlo o narcistní osobnost s poruchou reality a silnou potřebou kontroly. Twitchell se nechtěl stát vrahem v klasickém smyslu – chtěl být režisérem svého vlastního příběhu.
Jeho zločin nebyl impulzivní. Byl pečlivě zrežírovaný, s filmovou estetikou: kamera, rekvizity, scénář. V jeho mysli se svět filmu a skutečnosti slil do jediného prostoru.
Psychologové to označili za kombinaci fikční disociace a maladaptivní fantazie – stav, kdy jedinec používá fantazii k úniku před realitou, až ji nakonec přepíše podle vlastních pravidel.
Soud a rozsudek
V roce 2011 byl Mark Twitchell uznán vinným z vraždy prvního stupně a odsouzen na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění.
Z vězení posílal dopisy novinářům a fanouškům, v nichž o sobě psal jako o „filmaři, kterého svět nepochopil“. Tvrdil, že chtěl „vytvořit hranici mezi realitou a fikcí – a pak ji překročit“.
Když se fantazie mění v nebezpečí
Všichni si někdy představujeme jiný život – být hrdinou filmu, slavným detektivem nebo někým, kdo má všechno pod kontrolou. Pro většinu lidí je to jen neškodný únik.
U některých jedinců se však fantazie přemění v náhradní realitu. Tento stav se nazývá maladaptivní denní snění nebo také fikční disociace.
Člověk v něm tráví tolik času ve svém vymyšleném světě, že začne ztrácet kontakt s realitou. Často se stylizuje do postav, které obdivuje, a přisuzuje jim vlastní význam. Pokud je navíc přítomen narcismus, potřeba kontroly nebo frustrace z neúspěchu, může se fantazie změnit v nebezpečný impulz.
Mark Twitchell je extrémním případem takového rozpadu hranic – místo aby realitu chápal, rozhodl se ji přepsat podle scénáře, který sám napsal.
🧠 Varovné znaky maladaptivní fantazie:
nadměrné snění o jiném životě (desítky hodin týdně),
přerušování práce nebo spánku kvůli fantaziím,
pocit, že realita je „méně skutečná“,
postupná ztráta empatie vůči ostatním lidem,
potřeba kontrolovat svůj svět – i za cenu, že to někomu ublíží.
Temné poselství: když popkultura ožije
Případ Marka Twitchella zůstává mementem o síle mediálních fantazií a o tom, jak hluboce mohou proniknout do psychiky člověka bez pevných hranic reality.
Nešlo o obyčejného vraha, ale o člověka, který chtěl žít ve vlastním scénáři – a kterému se podařilo ho zrealizovat.
Dnes se o něm mluví jako o „Dexterovi z Kanady“ – ale ve skutečnosti šlo spíš o smutného muže, který si spletl kameru s vyzněním svědomí.
Čtěte také o dalších VRAZÍCH Z OBRAZOVKY
Další příběhy z Psychologie zločinu - NEPŘEHLÉDNĚTE:
Zdroje: CBC, CNN, BBC, Psychology Today, Edmonton Journal
