Podívejme se na sedm nejznámějších případů, které ukazují, že i nejlépe střežené poklady nejsou nikdy opravdu v bezpečí.
Loupež v Louvru (Paříž, 2025)
Nejnovější z případů, který šokoval svět. V říjnu 2025 pronikla do Galerie d’Apollon v Louvru skupina maskovaných pachatelů a během čtyř minut odnesla osm historických šperků spojených s francouzským císařským dvorem. Jednali s precizností profesionálů, v reflexních vestách, jako by do muzea patřili. Jeden z nejcennějších artefaktů – diadém císařovny Eugénie – nalezla policie poškozený poblíž východu.
Vyšetřování pokračuje a veřejnost sleduje případ se směsí fascinace a hněvu.
➡️ Přečtěte si podrobný rozbor motivů a psychologii pachatelů v našem článku Loupež národního dědictví: co víme o krádeži šperků z Louvru.
Zelená klenotnice (Drážďany, 2019)
Zloději se v noci vloupali do barokního muzea a odnesli přes dvacet předmětů osázených tisíci diamanty. Hodnota lupu se odhadovala na více než 100 milionů eur. Případ odhalil napojení na berlínský Remmo klan – část lupů byla později nalezena, ale mnohé klenoty zůstávají nezvěstné. Loupež se stala symbolem profesionalizace zločinu v Evropě.
Isabella Stewart Gardner Museum (Boston, 1990)
Dva muži v policejních uniformách pronikli do bostonského muzea, svázali hlídače a odnesli třináct děl včetně obrazů od Vermeera a Rembrandta. Dodnes nebyl nikdo obviněn a případ se stal legendou. V místě, kde kdysi visela Rembrandtova bouře, zůstává prázdný rám — bolestná připomínka ztráty i varování, že ani mistrovská díla nejsou v bezpečí.
Antwerp Diamond Heist (Antverpy, 2003)
„Loupež století“ — tak novináři popsali útok na antverpské centrum diamantového obchodu. Skupina vedená Leonardem Notarbartolem překonala tři bezpečnostní systémy a ukradla diamanty za více než 100 milionů dolarů. Bez výstřelu, bez jediného zranění, ale s perfektní logistikou a znalostí detailů, které mohli mít jen zasvěcení. I po letech je to učebnicový příklad chladné racionality zločinu.
Brink’s-Mat (Heathrow, Londýn, 1983)
Tři tuny zlata a stříbra zmizely ze skladu u londýnského letiště Heathrow. Krádež spustila rozsáhlou síť praní peněz, vydírání a násilí, která zasáhla celou Velkou Británii. Zlato se nikdy zcela nenašlo — část se podle vyšetřovatelů dostala do legálního oběhu. Brink’s-Mat se stal synonymem pro zločin, který přepsal ekonomiku podsvětí.
Mona Lisa (1911)
Když italský malíř Vincenzo Peruggia ukradl z Louvru Monu Lisu, netušil, že tím z ní udělá nejslavnější obraz světa. Schovával ji dva roky ve svém bytě, než ji zkusil prodat galerii ve Florencii. Po odhalení se Mona Lisa vrátila do Paříže — a Peruggia se stal paradoxně národním hrdinou, který chtěl „obraz vrátit Itálii“. Psychologové tento případ často zmiňují jako ukázku nacionalistického motivu přerostlého v osobní posedlost.
Daring Museum Heists of Modern Era
Vedle těchto případů existují i desítky menších, často bizarních krádeží — například útoky na regionální galerie, kde pachatelé odnesli jen vybraný obraz nebo sochu, aniž by se snažili o zisk.
Podle psychologů může jít o formu exhibicionismu, potřebu dokázat nadřazenost nad systémem nebo o snahu získat pozornost médií. Spekulativní motivy, které se teprve čekají na ověření v praxi.
Ať už jde o naplánovaný zločin nebo impulsivní čin s nečekanými následky, jedno je jisté: loupeže umění a klenotů fascinují, protože spojují krásu s nebezpečím. Je to zvláštní paradox — čím větší hodnota, tím silnější pokušení.
A když z muzea zmizí něco nenahraditelného, nezmizí jen objekt, ale i kousek důvěry, že minulost zůstane v bezpečí vitrín.
Zdroje: Reuters, AP News, The Guardian, Wikipedia, Foto: PicRyl